Adam Borzič je plamenný řečník. V praxi to ale buhožel vypadá tak, že jeho jazyk toho pálí víc, než skutečně pojmenovává. Jeho přístup (Tvar 9/12) k tématu ironie, coby ke škůdci současné poezie a symptomu povrchnosti, je dosti nekonzistentní. "Dnes se mnozí pokoušejí vyhánět čerta ďáblem a využít ironii v ‚zápase o lepší svět‘. Zní to logicky, kdy jindy by se ostatně mělo dařit ironii, satiře a šklebu než v čase dějinných marasmů. Jenže umění nelze naprogramovat a umění není projekt." Borzič zde s ironií zachází jako s apriorním zlem a falší, je mu protipólem vážnosti, které je nám třeba.
Příspěvky
